Zkušenost ukazuje, že pokud začneme odpouštět, pak zpravidla odpouštíme nejdříve jiným lidem a teprve časem se dostaneme k odpuštění sobě. Přitom si málokdy uvědomíme, že v odpuštění jiným lidem je automaticky obsaženo i odpuštění sobě. Proč to tak je? Původcem tohoto (pozitivního) jevu je mechanismus projekce, se kterým jsme se seznámili v první části stránek. Díky projekci nastane při odpuštění jinému člověku tato na první pohled nelogická situace:
Tím, že jsme jinému člověku odpustili to, jaký je, jak se chová nebo co nám provedl, jsme současně odpustili i sobě to, co jsme v sobě nevědomky skrývali.
Vrátíme-li se k dříve uvedenému příkladu projekce a odpustíme partnerovi to, že je „podvodník a lhář“, odpustíme nepřímo sami sobě to, co uvnitř v nás už od dětství hlodá. Tím se současně zmenší nebo i vymizí strach z toho, že nás „za to“ nebudou mít rádi. Tak se sníží nebo i vymizí naše potřeba promítat to na jiného člověka a automaticky si přestaneme všímat tohoto jeho chování. On v nás přestane cítit odezvu, takže nakonec s tím sám přestane. Je tomu tak proto, že zde, stejně jako všude jinde v přírodě, platí zákon akce a reakce, který říká, že „každá akce vyvolá stejnou, opačně orientovanou reakci“ (měli jsme to asi v šesté třídě ve fyzice, pamatujete?). Kdybychom se vrátili k příběhu Aleny, mohli bychom říci: „Alena, tím že odpustila, přestala tlačit do problému, a tím pádem problém přestal tlačit do Aleny„. Zní to divně, ale dosti přesně to vystihuje, oč se jedná.
Odpuštěním jinému vlastně přijmeme něco sami v sobě, tím omezíme náš tlak, a tím se zmenší nebo i vymizí protitlak druhé strany. To důležité, co z toho vyplývá je, že odpuštění jinému člověku paradoxně děláme především sami pro sebe. Tím, že druhému odpustíme, vlastně sami rosteme.
Příklad, který jsme si ukázali na zakázané čokoládě, platí zcela obecně ve všech interakcích s lidmi – v soukromí, v zaměstnání, na ulici, kdekoliv. Můžeme tedy říci, že odpuštění patří k nejúčinnějším prostředkům osobního růstu.
Pokud by se tedy někdo tázal „Proč bych měl/a vlastně odpouštět?“, odpověď je nasnadě:
„Protože to děláš pro sebe.“
