Jedním odpuštěním se život nestane procházkou růžovým sadem. Mnohem pravděpodobnější je, že budou přicházet další výzvy. Pokud jste jednou okusili sílu odpuštění a dobrodiní, které vám může přinést, tak víte, jak s nimi naložit.
Přestože v zelené zóně je dobře, je málo pravděpodobné, že bychom se tam udrželi trvale. Ale teď známe prostředek, jak se do zelené zóny zase vrátit, pokud nás z ní nějaká událost vystrčí do červené. Cílem je, pobývat v zelené zóně co nejčastěji a co nejdéle.
Kromě všech pozitiv, která jsme si už vyjmenovali, je tu ještě jedna skutečnost: Delšími a delšími pobyty v zelené zóně se navyšuje naše energie. Budete-li pracovat s odpuštěním, pravděpodobně si všimnete, že časy, kdy jste se cítili „vycucaní“, jsou minulostí. Anebo to „vycucnutí“ aspoň není tak trvalé, jako předtím.
Pokud jste dočetli až sem, už toho dosti víte, ale… VĚDĚT NESTAČÍ. Přečíst si informace, kterých jsou plné třeba tyto stránky, je první a velmi důležitý krok. Byť byste i se vším souhlasili a všemu rozuměli, nestačí to k tomu, abyste si pomohli. Je třeba udělat ještě druhý krok – JE TŘEBA NĚCO UDĚLAT. Věci, které vás „tlačí“, je třeba „zpracovat“ pomocí nástrojů odpuštění. „Nástroje odpuštění“ jsou jednoduché pomůcky, které jejich autor Colin Tipping sestavil tak, že vás jednoduše vedou krok za krokem. Je to snadné a výsledkem je, že se vám uleví – možná trvale a možná to budete muset párkrát zopakovat. Záleží to na konkrétním tématu a na vás samotných. Každý člověk je jiný.
Všechny důležité Tippingovy nástroje a pomůcky, které můžete používat sami, najdete na těchto stránkách v sekci Ke stažení. Než se do toho pustíte, doporučujeme prostudovat si informace na stránkách Tippingova-Metoda.cz.
Co říci závěrem?
Odpuštění vyžaduje něco úsilí, ale je to dobrá investice – do vás samotných.
A ptáte-li se teď „Jak dlouho to bude trvat, než budu napořád v zelené zóně“,
snad vám dá odpověď následující citát:
„Cenu má pouze cesta. Pouze ona trvá, kdežto cíl je iluze poutníka, kráčejícího od hřebene k hřebeni, jako by smysl byl v dosaženém cíli. A právě tak nemůžeš pokročit, pokud nepřijmeš, co je. Z čeho ustavičně vycházíš. A v odpočinek nevěřím. Neboť drásá-li člověka nějaký rozpor, není správné volit nejistý a nehodnotný klid za cenu slepého přijetí jednoho ze dvou prvků rozporu. Vyhýbá se snad cedr větru? Co by tím získal? Vítr ho drásá, ale i otužuje. Kdo by dokázal oddělit dobré od zlého, byl by věru moudrý. Hledáš, jaký dát životu smysl, ale smyslem je především stát se sám sebou, a ne pominout rozpor a tak dosáhnout ubohého klidu. A když tě něco drásá a staví se ti na odpor, dopřej si volnost růstu, neboť to zapouštíš kořeny a proměňuješ se. Buď blahoslavena ta otevřená rána, z níž se zrodíš: Vždyť žádná pravda se neukazuje a není k dosažení v tom, co je zjevné. A pravdy, jež se ti nabízejí, jsou určeny jen k pohodlí a podobají se práškům na spaní.”
(Antoine de Saint-Exupéry – Citadela)
