Znáte někoho, kdo by chtěl žít šťastný a naplňující život? Asi ano, to je přirozená lidská touha, ale… Kromě toho, že všichni potřebujeme dostatečné hmotné zajištění, má každý trochu jiné představy o tom, jaký by náš život měl být. Zatímco někdo má za cíl útulný domov, harmonickou rodinu a hodně dětí, jiný touží po kariérním růstu, velkém domě a rychlém autě, a ještě jiný si nepřeje nic jiného než být zdráv, shodit aspoň pár kilo nebo se zbavit výčitek vůči někomu, kdo mu ublížil. A přiznejme si, co bychom dali za to, kdyby nám alespoň jedinkrát někdo poklepal na rameno a od srdce nás pochválil – nejlépe některý z našich rodičů, nezávisle na tom, jestli nám je -náct, -cet nebo -sát. Anebo aspoň kdyby nám naše okolí neházelo klacky pod nohy v naší snaze se ke šťastnému a spokojenému životu propracovat. Tyto stránky hledají klíč k řešení…
Tyto stránky se snaží pomoci lidem,
kterým život přináší různé nelehké situace v osobním i pracovním životě, ať už se jedná o vzdalující se sny a touhy nebo o zmíněné klacky pod nohama v jakékoliv podobě. Snaží se pomoci lidem, aby se vnitřně posílili a „přerostli“ tak své nezdary a trable; aby postupem času dokázali pomoci sobě, popřípadě i svým blízkým, když nějaká nesnadná životní situace nastane. Není to žádná věda, ale stojí to investici ve formě úsilí a určité sebedisciplíny. Tato investice se postupně začne vracet v podobě toho, že
v nelehkých situacích doma i v práci se vám bude dařit
být častěji „nad věcí“.
Tyto stránky se snaží pomoci lidem,
kteří chtějí vybudovat svou vnitřní sílu překonávat těžkosti, které přicházejí.
Díky vycvičené vnitřní síle je totiž začneme vnímat jinak – stanou se pro nás
méně podstatné, nebo i nepodstatné.
Pokud je pro vás zajímavé či lákavé
vnitřně vyrůst a nabýt tím schopnost „dostat se nad věc a udržet se tam“,
můžete to za pomoci informací a materiálů na těchto stránkách zvládnout.
Někdy máme tendenci tak trochu vzhlížet k těm, kdo nic neřeší, a jsou „v pohodě“, nebo se tak navenek alespoň tváří. Takových lidí není mnoho, ale jsou. Většina z nás tento dar nemá a to, co je v životě jinak, než chceme, takzvaně řešíme. Začne to zpravidla tak, že zjistíme, že něco není podle našich představ. To nám začne vadit a my začneme hledat příčinu, nebo spíš viníka. Najdeme ho snadno – všude okolo nás jsou přece lidé, kteří pomyslně „šlapou po našem štěstí“ – partner/ka, učitelé, kolegové v práci, rodiče, sourozenci, … Jinak řečeno, svět vnímáme z pozice oběti, máme tendenci hledat příčiny svého neštěstí okolo sebe. Jsme v takzvané červené zóně života:
Navíc, v červené zóně míváme tendenci skrývat před světem i před sebou to, co uvnitř v sobě opravdu cítíme: Své emoce a pocity, hlavně ty nepříjemné nebo i bolestivé. Občas nám ovšem nekontrolovaně ujedou – prostě „vybouchneme jako piliňáky“. A do třetice – v červené zóně bývá hlavním cílem života úspěch. Ten má zpravidla formu bohatství, prestiže, uznání okolí, moci nebo nějaké podobné formy „vítězství“. Ty bývají nejednou elegantně maskovány – například kariérním růstem (už se vás někdo zeptal „kolik máš pod sebou lidí“?). Tak či onak, život v červené zóně nejednou vede k celkové frustraci.
Mnoho lidí stráví v červené zóně i celý život – vždycky je přece nač si stěžovat. U některých lidí, a je jich stále více, však dojde v průběhu života k procesu, který bychom mohli nazvat procitnutí z červené zóny – člověk začne uvnitř sebe cítit, že už to takhle nechce.
Procitnutí se někdy dostaví samo, někdy bývá vyvoláno zlomovou událostí – bývá to zpravidla traumatická životní událost, jako je úmrtí blízké osoby, rozvod, úraz, závažné onemocnění apod., ale také celková frustrace ze života – ta bývá někdy označována názvem „krize středního věku“. Procitnutí je někdy okamžité, někdy se dostavuje postupně i několik let. Procitnutím se změní naše vnímání života a světa. Začneme si uvědomovat, že mnoho věcí okolo sebe můžeme ovlivnit, pokud za ně přijmeme odpovědnost. Zmenší se naše potřeba obviňovat lidi a okolnosti okolo nás z toho, že svět nám nedává, co chceme. Začneme svět vnímat z perspektivy spolutvůrce. Dostaneme se tak do zelené zóny života a je nám v ní lépe:
V zelené zóně máme zpravidla schopnost přiznat si a dát i najevo světu, jaké pocity a emoce cítíme, a dokážeme i za ně převzít odpovědnost. A opět do třetice – v zelené zóně se mnohdy změní naše životní hodnoty. Začneme svůj život a dění okolo vnímat v širším kontextu, možná pocítíme vnitřní potřebu být prospěšní a pomáhat. Začneme vnímat vlastní odpovědnost za to, kudy se ubírá náš život. Pravděpodobně v sobě objevíme něco, co bychom mohli nazvat „pocit sounáležitosti“. Zjistíme, že bytí v zelené zóně je osvobozující a přináší pocit životního naplnění.
ALE. Netrvá dlouho a přihodí se něco, co nás ze zelené zóny šupem vystrčí zpět do červené. Například – partner/ka nebo šéf v práci na naši adresu pronese něco štiplavého. A nám to úplně podlomí kolena, srazí nás to úplně dolů, cítíme se zrazení, ukřivdění a pošlapaní. Znáte to? Podobných věcí prožíváme desítky a stovky, další příklady myslím není třeba uvádět. Jenže jakmile jsme jednou poznali život v zelené zóně, chceme tam zase zpět. Zpravidla zjistíme, že kromě okřídleného rčení „čas léčí rány“ vlastně nevíme, jak na to.
Začneme proto na sobě pracovat. Ze záplavy informací, které jsou na internetu i v knihkupectvích k dispozici, se dozvíme o pozitivním myšlení, o technikách správné komunikace a asertivního vystupování, o zdravém životním stylu a o nepřeberných možnostech tzv. „léčení“. Netrvá dlouho a začneme pít bylinné čaje, jíst zdravé věci, které nám moc nechutnají, dvakrát denně si před zrcadlem poctivě opakujeme pozitivní afirmace jako „Jsem zdravý/-á, jsem úspěšný/-á, jsem štíhlý/-á“, upravujeme si byt nebo kancelář podle Feng Shui a posloucháme motivační CD. Po nějaké době, pokud jsme vytrvali, zpravidla dospějeme do jednoho ze dvou stavů:
Radost, protože nám to zafungovalo, a my cítíme, že jsme nazpět v zeleném.
Zklamání, protože přes veškeré snažení stále padáme nazpět do červena a nevíme, proč to tak je a co bychom ještě měli udělat.
Pokud patříte k první skupině, gratulujeme – dále asi nepotřebujete číst, tyto stránky vás možná neosloví. Podle naší zkušenosti je ale těch, kteří došli ke zklamání, mnohem více než těch, kterým „to funguje“.
Proč tedy různé metody a techniky osobního růstu někomu fungují, někomu jen dočasně a někomu vůbec? Jaké jsou příčiny toho, že nás i prkotiny dokážou vystrčit ze zelené zóny zpět do červené? Co je třeba udělat pro to, abych i já se dokázal/a dostat do stavu životní spokojenosti a pocitu naplnění a trvale, nebo co nejdéle a nejčastěji, se v něm udržet?
Na těchto stránkách hledáme na tuto a další otázky odpověď, a pokoušíme se nastínit cestu k řešení pomocí odpuštění. Krátce řečeno, tyto stránky jsou o tom, PROČ je dobré ODPOUŠTĚT, a co vám to může přinést – například zlepšení vztahů, propuštění hněvu, nalezení rovnováhy apod.
Až si tyto stránky prostudujete, budete asi chtít vědět, JAK odpuštění provést.
Informace najdete na stránkách Tippingova-Metoda.cz.
Věříme, že informace a materiály, které zde naleznete, vám přinesou mnoho užitku.
